Hory II.

Po nepříjemném pádu z kola a prodělané zákeřné chorobě se ještě ne zcela zdravý vydávám opět do hor.

Začínáme soukromou akcí v Bernských alpách. Jedeme s Márou, Šárkou a Bárou. První noc trávíme na sedle Furka v autě. Je to ve čtyřech na jedné matraci docela maso.

Ráno se probouzíme do krásného počasí a sledujeme vzdálené zasněžené vrcholky Bernských alp. Po snídani se přesunujeme na sedlo Grimsel, kde u přehrady necháváme auto. Dál již musíme pěšky. Nejdřív hodinku kolem přehrady a potom po ledovci stoupáme do sedla Oberaar (3259m), kde stojí stejnojmenná chata. Je dost sněhu a tak docela bojujeme s trhlinami.

Na chatě nás vítá svérázný děda. Hned nás zasypává spoustou historek, skoro se nemůžeme ubytovat. K večeři dostáváme vynikající polévku s ještě teplým pečivem. Všichni začínáme cítit lehce spálený obličej. Jo ono to sluníčko pálí i za deště. Člověk se snad nikdy nepoučí.

Ráno balíme věci a vyrážíme do sedla Gemschlicke (3335m). Holkám přes noc trochu natekly obličeje a vypadají trochu komicky. Po necelých dvou hodinách stojíme v sedle a koukáme na nepříjemný padák z druhé strany. S menšími problémy se nám ho daří zdolat. Jak jsme se dozvěděli později, již se tudy pár let nechodí. Závěrečný traverz je nepříjemný a hlavně nekonečný. Po sedmi hodinách konečně přicházíme na chatu Finsteraarhorn (3048m). Chata je nová a luxusní. Jsme tu sami s příjemnou obsluhou. Výborná večeře nás dává trochu dohromady. Ale pořád nejsme zdraví a spálené obličeje nepříjemně bolí.

Další den zkoušíme výstup na vrchol Gross Fiescherhorn (4049m). Ale sněhu je moc a velké trhliny nám také moc nepomáhají. My se ale nevzdáváme a prošlapáváme si cestu až na závěrečný hřeben. Ten je ale překvapivě obtížný a tak otáčíme 50 metrů pod vrcholem. Následný sestup nás utvrzuje o správnosti našeho rozhodnutí. Na chatu se doplazíme úplně mrtví.

Vzhledem k nepříznivým podmínkám a s přihlédnutím k našemu zdravotnímu stavu se rozhodujeme další den ustoupit zpět na chatu Oberaar. Tentokrát obcházíme sedlo po ledovci a je to rozhodně příjemnější a rychlejší. Děda nás vítá jako kdyby nás nikdy neviděl a vypráví opět ty samé historky.

Ráno se Šárkou vystupujeme na vrchol Oberaarhorn (3631m),  je to pěkný výstup a nahoře jsme odměněni nádhernými výhledy. Po návratu na chatu sestupujeme k přehradě. Je to neskutečně dlouhý pochod. Nasedáme do auta a odjíždíme do Grindelwaldu. Cestu si zpestřujeme přejezdem přes Grosse Scheideck. Pochopitelně do zákazu vjezdu.

Další dva dny trávíme v Grindelwaldu a okolí. Odpočíváme a děláme výlety po okolí. Následuje přesun do kempu v Randě. Tady nás ráno nabere Adventurní autobus a čeká nás Noc na střeše Alp.

To je nový zájezd s přespáním na chatě Margarita (4554m). Tak jsme dost zvědaví, co to s námi a hlavně s klienty udělá. První noc trávíme na chatě Monte Rosa (2887m). Ráno stoupáme po ledovci Grenzgletcher až na vrchol Signalkuppe, kde leží chata Margarita. Po menších problémech dostáváme postele a čekáme, kdy nás začne bolet hlava. Chata je našlapaná až po strop a u večeře je celkem nával. Žádné velké problémy se nedostavují, pouze spánek není úplně kvalitní.

Ráno postupně zdoláváme vrcholy Zumsteinspitze (4563m), po úzkém hřebeni Parrotspitze (4432m) a na závěr Ludwigshöhe (4321m). Všichni zvládají bez problémů i následný sestup na chatu Monte Rosa. A tak si chvíli po poledni vychutnáváme Rádlera na terase.

Další den nás čeká jen přechod na vlak do Zermattu a návštěva kuřecího krematoria u Wilde Hilde. Odpoledne posíláme klienty domů a v autobusu jedou i holky. My zůstáváme v Randě a dáváme se trochu dohromady. Pondělí je zcela odpočinkové. V úterý jde Mára na Breithorn a já dělám výlet na Täschalp. Je to krásná cesta s výhledem na Matterhorn a Weisshorn. Večer grilujeme maso a popíjíme místní víno.

Ve středu se kazí počasí a tak se rozhodujeme pro pomalý přesun pod Grossvenediger, kam nám přijedou opět klienti. První den přejezdu se dostáváme do blízkosti St. Moritz.

Toto zajímavé městečko navštěvujeme druhý den ráno. Následuje přejezd sedla Bernina a zajížďka do Livigna. Tam nás překvapují neskutečně nízké ceny a tak kupujeme spoustu kravin. Další zastávkou je Bormio. Tam navštěvujeme továrnu Ski Trab a absolvujeme takovou malou exkurzi. Večer vyjíždíme do sedla Stelvio a tam po náročném dni usínáme.

V pátek pokračujeme přes Dolomity. Děláme zastávku u vyhlídky na Tre Cime a v Toblachu. Pak už spěcháme na parkoviště u Tauernhaus. Hned po dojezdu začíná pršet a nepřestává celou noc.

Ráno nás budí kolegové z Adventury a tak musím zase do kopce. Máme na Venediger jen 9 lidí a tak to vypadá na příjemnou akci. Cestou na Neue Prager Hütte (2782m) stále hrozí déšť, ale nakonec jsme byli ušetřeni.

To se ovšem nedá říci o vrcholovém dni, který propršel celý. To nás ale neodradilo a všichni dosahujeme vrcholu Grossvenediger (3666m). Po návratu se neúspěšně snažíme usušit věci, hrajeme na kytaru a oslavujeme úspěšný výstup.

I na sestupu nám prší, a tak u autobusu nemá nikdo ani kousek oblečení suchý. Na sobě ani v batohu. Loučíme se s klienty a odjíždíme autem domů. Už se docela těším.

Byl to opět zajímavý blok zájezdů a soukromých akcí. Tentokrát o poznání méně úspěšný. Částečně díky nemoci a také kvůli počasí, které stojí celou sezonu za prd. Snad se to na závěr zlepší a ještě nějaký kopec vylezeme. Berg Heil