Na začátku listopadu odjíždíme za sněhem do norského střediska Sjusjoen. Už zprávy před odjezdem naznačují, že to s tím sněhem nebude žádný zázrak. Několik lidí odřeklo účast, přesto nás jede 15.

Po celodenní cestě se jdeme proběhnout k běžeckým tratím. Kousek okruhu je vysněžen, tak to přeci jen vypadá na běžky. Náš srub je docela příjemný, máme i saunu a výřivku. Je nás v něm sedm, což je asi ideální počet. Při plné obsazenosti by jsme se v něm asi umlátili.

Ráno jdeme na běžky a celkem to mezi asfaltovými fleky zvládáme. Odpoledne je posilování a večer sauna. Začíná to dobře.

Do druhého dne ovšem hodně sněhu odtálo a tak se musíme ohánět s lopatou, aby se podařilo stopu udržet průjezdnou. Ale daří se. Další dny už ale musíme na kolečkové lyže, běhat nebo chodit na výlety. Do toho střídáme saunu s výřivkou a každý večer se vzděláváme u super hry Česko.

Také navštěvujeme Lillehammer, procházíme město a sportovní obchody. Projíždíme i místní tratě na kolečkových lyžích.

Na závěr týdne se začíná ochlazovat a na stadionu spouštějí 15 sněžných děl. A tak poslední den jdeme zase na sníh. Trénujeme techniku a nakonec probíhá závod. Ten je spojený s večerním testem znalostí. Obsazuji celkově solidní 5 místo.

Cestou zpět se stavujeme na Holmenkolenu a nakupujeme spoustu suvenýrů. Jinak jde vše hladce a v pondělí dopoledne se nakonec všichni spokojení rozcházíme. I přes nedostatek sněhu se soustředění vydařilo a já jsem alespoň po delší době zase pořádně sportoval.

Takže příští rok můžete vyrazit s námi. Taková smůla na sníh jistě dalších 10 let nebude. Info najdete na www.skiservismara.com

V sobotu 3. září odjíždíme do Itálie se odvážným cílem. Zdolat během týdne šest čtyřtisícových vrcholů. Míříme k masivu Monte Rosy, kde by to za příznivých podmínek neměl být zase takový problém.

Nástupním místem je vesnička Stafal (1823m) v údolí Gressoney. Přijíždíme v noci a spíme na parkovišti. Ráno vyjíždíme lanovkou pod vrchol M. Bettaforca. Z výšky 2672m začínáme za vydatného deště stoupat. Po třech hodinách docházím úplně promočený a zmrzlý na chatu Quentino Sella (3585m). Martin s Blankou přicházejí po více než hodině v ještě horším stavu. To nám to pěkně začíná.

Na další den máme v plánu výstup na Castor (4228m). Ráno ovšem stále prší a tak spíme dál. Přes oběd absolvujeme aklimatizační výstup na hřeben Castoru do výšky 4000 metrů. Jde to docela dobře, na hřebenu ovšem leží zhruba 40 cm nového sněhu.

Ráno balíme všechny věci a začínáme přechod na další chatu. Čeká nás stoupání přes vrchol El Naso (4272m). Je to poměrně dlouhý pochod se závěrečným prudkým traverzem do sedla Naso. Odtud je to již kousek po hřebeni na vrchol. Nad námi se tyčí monumentální stěna Lyskamu. Sestup je poměrně rychlý a chvíli po poledni přicházíme na chatu Gniffeti (3647m). Zde se setkáváme se zbytkem výpravy.

Jako první společná akce nás čeká aklimatizační výstup na vrchol Piramide Vincent (4215m). Jednoduchou tůru nám stěžuje jen silný vítr. Nakonec všichni zvládáme a ještě nám zbývá čas na nácvik ledovcových technik kousek za chatou.

Další ráno opět balíme a začínáme stoupat. Tentokrát do sedla Lys a dále na chatu Margherita (4554m). Zde chceme strávit noc. Nulová viditelnost a silný vítr je ale proti. Bojujeme o každý krok a nakonec se nám daří dojít až na chatu.  Někteří jsou ale dost promrzlí a vyčerpaní. Snažíme se do sebe dostat horký čaj a dát se trochu dohromady. To se nakonec všem daří, dokonce se i trochu vyspíme.

Ráno je nebe bez mráčku, jen slabý vítr a docela teplo. Ideální podmínky na náš velký den. Z vrcholu Signalkupe (4554m) sestupujeme do sedla Zumstein. Naše putování po vrcholech začínáme výstupem na Zumsteinspitze (4563m). Následuje krásná hřebenovka na Parrotspitze (4436m), krátký výšvih na Ludwigshöhe (4342m) a jako třešnička na doru krátká stěnka Corno Nero (4322m). Na sestupu ještě navštěvujeme bivak na vrcholu Balmenhorn (4167m). Počasí vydrželo celou dobu a tůra to byla opravdu fenomenální. Odpoledne slavíme na chatě, dojídáme zásoby a připravujeme se na sestup do údolí.

Nechal jsem se ukecat a sestup k autu zvládáme bez pomoci lanovky. Dole toho celkem lituji. Mám nohy parádně rozmlácené. Jako první míříme na oběd. Vynikající pizza nám dost zvedla náladu. Cestou domů navštěvujeme krásné město Como u stejnojmenného jezera. Noc trávíme na odpočívadle v Německu a domů se dostáváme v neděli k večeru.

Akce se povedla nad očekávání. Náš konečný součet byl osm čtyřtisícových vrcholů. Z toho je na oficiálním seznamu UIAA pouze šest. Takže nakonec plníme přesně to, co bylo v názvu tohoto výletu. Berg Heil. 

Další z letošních zájezdů pro Adventuru byl výstup na nejvyšší horu Evropy, Mont Blanc (4010m). Dlouhá varianta tohoto zájezdu je celkem příjemná, je hodně času nabrat síly v kempu. Před, po i mezi výstupy.

Začínáme aklimatizací na hřeben Dome di Miage. Počasí přeje a výstup se daří. Nádherný exponovaný hřeben všechny potěšil.

Další den vyjíždíme lanovkou na Aiquille du Midi a přecházíme na chatu Cosmiques (3613m). V jednu ráno vstáváme a o hodinu později již začínáme stoupat. Ve stěně Taculu se nám do cesty staví pár nečekaných překážek v podobě překonávání trhlin. To nás zpomaluje a tak první družstvo otáčí již pod výšvihem do sedla Maudit. Já s dalším družstvem otáčím zhruba 300 výškových metrů pod vrcholem. Ale další dvě družstva úspěšně vystupují na vrchol. A hlavně se před šestou odpoledne všichni setkáváme zpět na chatě.

Další dny jsou již odpočinkové, jen dlouhá cesta domů nám dává zabrat.

Po nepříjemném pádu z kola a prodělané zákeřné chorobě se ještě ne zcela zdravý vydávám opět do hor.

Začínáme soukromou akcí v Bernských alpách. Jedeme s Márou, Šárkou a Bárou. První noc trávíme na sedle Furka v autě. Je to ve čtyřech na jedné matraci docela maso.

Ráno se probouzíme do krásného počasí a sledujeme vzdálené zasněžené vrcholky Bernských alp. Po snídani se přesunujeme na sedlo Grimsel, kde u přehrady necháváme auto. Dál již musíme pěšky. Nejdřív hodinku kolem přehrady a potom po ledovci stoupáme do sedla Oberaar (3259m), kde stojí stejnojmenná chata. Je dost sněhu a tak docela bojujeme s trhlinami.

Na chatě nás vítá svérázný děda. Hned nás zasypává spoustou historek, skoro se nemůžeme ubytovat. K večeři dostáváme vynikající polévku s ještě teplým pečivem. Všichni začínáme cítit lehce spálený obličej. Jo ono to sluníčko pálí i za deště. Člověk se snad nikdy nepoučí.

Ráno balíme věci a vyrážíme do sedla Gemschlicke (3335m). Holkám přes noc trochu natekly obličeje a vypadají trochu komicky. Po necelých dvou hodinách stojíme v sedle a koukáme na nepříjemný padák z druhé strany. S menšími problémy se nám ho daří zdolat. Jak jsme se dozvěděli později, již se tudy pár let nechodí. Závěrečný traverz je nepříjemný a hlavně nekonečný. Po sedmi hodinách konečně přicházíme na chatu Finsteraarhorn (3048m). Chata je nová a luxusní. Jsme tu sami s příjemnou obsluhou. Výborná večeře nás dává trochu dohromady. Ale pořád nejsme zdraví a spálené obličeje nepříjemně bolí.

Další den zkoušíme výstup na vrchol Gross Fiescherhorn (4049m). Ale sněhu je moc a velké trhliny nám také moc nepomáhají. My se ale nevzdáváme a prošlapáváme si cestu až na závěrečný hřeben. Ten je ale překvapivě obtížný a tak otáčíme 50 metrů pod vrcholem. Následný sestup nás utvrzuje o správnosti našeho rozhodnutí. Na chatu se doplazíme úplně mrtví.

Vzhledem k nepříznivým podmínkám a s přihlédnutím k našemu zdravotnímu stavu se rozhodujeme další den ustoupit zpět na chatu Oberaar. Tentokrát obcházíme sedlo po ledovci a je to rozhodně příjemnější a rychlejší. Děda nás vítá jako kdyby nás nikdy neviděl a vypráví opět ty samé historky.

Ráno se Šárkou vystupujeme na vrchol Oberaarhorn (3631m),  je to pěkný výstup a nahoře jsme odměněni nádhernými výhledy. Po návratu na chatu sestupujeme k přehradě. Je to neskutečně dlouhý pochod. Nasedáme do auta a odjíždíme do Grindelwaldu. Cestu si zpestřujeme přejezdem přes Grosse Scheideck. Pochopitelně do zákazu vjezdu.

Další dva dny trávíme v Grindelwaldu a okolí. Odpočíváme a děláme výlety po okolí. Následuje přesun do kempu v Randě. Tady nás ráno nabere Adventurní autobus a čeká nás Noc na střeše Alp.

To je nový zájezd s přespáním na chatě Margarita (4554m). Tak jsme dost zvědaví, co to s námi a hlavně s klienty udělá. První noc trávíme na chatě Monte Rosa (2887m). Ráno stoupáme po ledovci Grenzgletcher až na vrchol Signalkuppe, kde leží chata Margarita. Po menších problémech dostáváme postele a čekáme, kdy nás začne bolet hlava. Chata je našlapaná až po strop a u večeře je celkem nával. Žádné velké problémy se nedostavují, pouze spánek není úplně kvalitní.

Ráno postupně zdoláváme vrcholy Zumsteinspitze (4563m), po úzkém hřebeni Parrotspitze (4432m) a na závěr Ludwigshöhe (4321m). Všichni zvládají bez problémů i následný sestup na chatu Monte Rosa. A tak si chvíli po poledni vychutnáváme Rádlera na terase.

Další den nás čeká jen přechod na vlak do Zermattu a návštěva kuřecího krematoria u Wilde Hilde. Odpoledne posíláme klienty domů a v autobusu jedou i holky. My zůstáváme v Randě a dáváme se trochu dohromady. Pondělí je zcela odpočinkové. V úterý jde Mára na Breithorn a já dělám výlet na Täschalp. Je to krásná cesta s výhledem na Matterhorn a Weisshorn. Večer grilujeme maso a popíjíme místní víno.

Ve středu se kazí počasí a tak se rozhodujeme pro pomalý přesun pod Grossvenediger, kam nám přijedou opět klienti. První den přejezdu se dostáváme do blízkosti St. Moritz.

Toto zajímavé městečko navštěvujeme druhý den ráno. Následuje přejezd sedla Bernina a zajížďka do Livigna. Tam nás překvapují neskutečně nízké ceny a tak kupujeme spoustu kravin. Další zastávkou je Bormio. Tam navštěvujeme továrnu Ski Trab a absolvujeme takovou malou exkurzi. Večer vyjíždíme do sedla Stelvio a tam po náročném dni usínáme.

V pátek pokračujeme přes Dolomity. Děláme zastávku u vyhlídky na Tre Cime a v Toblachu. Pak už spěcháme na parkoviště u Tauernhaus. Hned po dojezdu začíná pršet a nepřestává celou noc.

Ráno nás budí kolegové z Adventury a tak musím zase do kopce. Máme na Venediger jen 9 lidí a tak to vypadá na příjemnou akci. Cestou na Neue Prager Hütte (2782m) stále hrozí déšť, ale nakonec jsme byli ušetřeni.

To se ovšem nedá říci o vrcholovém dni, který propršel celý. To nás ale neodradilo a všichni dosahujeme vrcholu Grossvenediger (3666m). Po návratu se neúspěšně snažíme usušit věci, hrajeme na kytaru a oslavujeme úspěšný výstup.

I na sestupu nám prší, a tak u autobusu nemá nikdo ani kousek oblečení suchý. Na sobě ani v batohu. Loučíme se s klienty a odjíždíme autem domů. Už se docela těším.

Byl to opět zajímavý blok zájezdů a soukromých akcí. Tentokrát o poznání méně úspěšný. Částečně díky nemoci a také kvůli počasí, které stojí celou sezonu za prd. Snad se to na závěr zlepší a ještě nějaký kopec vylezeme. Berg Heil

Ve čtvrtek 23.6. odjíždíme s Márou do Rakouska. Čeká nás 14 dní strávených na horách. Začínáme na Silvrettě školením adventurních průvodců.
Na parkoviště v sedle Bielerhöhe se dostáváme v noci a jdeme rychle spát. Ráno prší a je neskutečná zima. Potkáváme naše kamarády průvodce a společně pospícháme směr chataWiesbadener hütte (2443m).
Sraz je v devět hodin, v deset již stoupáme na ledovec. Následuje trénink ledovcových technik a vodění na krátkém laně. Podobný je i program na sobotu. V neděli dopoledne probíhá vyhodnocení celého víkendu a také práce s mapou. Před obědem již sestupujeme na parkoviště. Všichni odjíždějí domů, jen my s Márou odjíždíme směr Švýcarsko.
Noc trávíme v sedle Furka (2436m) s krásným výhledem na Bernské alpy. Ráno sjíždíme doVispu a ještě děláme drobné nákupy. Dlouhým stoupáním se konečně dostáváme do Saas Fee (1800m). Auto necháváme na parkovišti a chceme vyrazit do kopců. Ale ve všech obchodech mají zrovna polední pauzu. Dokonce i v turistických informacích je zavřeno. Takže začínáme stoupat až po druhé hodině.
Naším cílem je pro dnešek Mischabelhütte (3335m). Cesta stoupá opravdu prudce, posledních 500 výškových metrů vede po zajištěném hřebenu. S těžkými batohy toho máme opravdu dost.
Máme v plánu přelézt Nadelgrat. To je hřeben, ve kterém stojí čtyři čtyřtisícové vrcholy. Ale je tu dost sněhu a tak nám obsluh chaty doporučuje tuto tůru zkrátit. Proto vstáváme až ve čtyři a před pátou vyrážíme. Počasí je dokonalé a tak se rozhodujeme zkusit celý hřeben. prudkým žlabem vystupujeme do sedla Durenjoch. Z něj vystupujeme po skalním hřebenu naDurenhorn (4034m). Z vrcholu se vracíme do sedla a kombinovaným terénem stoupáme po hřebenu na Hoberghorn (4219m), Stecknadelhorn (4241m) a na závěr nás čeká Nadelhorn (4327m). Je to opravdu náročné lezení a jsme rádi, že to máme za sebou. Ještě nás ale čeká náročný sestup.Je pozdě odpoledne a ledovec hodně změkl. V závěrečném sestupu ze sedla pod námi sjíždí docela velká lavina. Naštěstí zůstáváme nad ní a můžeme pokračovat na chatu. Celý okruh nám trval 13 hodin.
Předpověď počasí na další den není moc dobrá. A tak se vzdáváme výstupu severovýchodní stěnou Lenzspitze a sestupujeme zpět do Saas Fee. Autem sjíždíme do Saas Grundu a ubytování nacházíme v kempu za příjemných 15,- CHF pro dvě osoby a auto. Odpoledne začíná pršet a nepřestává až do rána.
Přesto se rozhodujeme zariskovat a vyjet lanovkou na Hohsaas (3150m). Zde leží stejnojmenná chata, ve které máme zamluvené ubytování. Necháváme zde pár věcí a začínáme stoupat. Překonáváme ledovec Trift, kde je spousta trhlin a hlavně v horní části nepříjemné seraky. Dál pokračujeme po hřebeni, kde je jediným problémem vítr. Za chvíli již stojíme na krásném vrcholu Weissmies (4027m). Dlouho se ovšem nezdržujeme a pospícháme na chatu. Tam nás čeká zasloužená odměna v podobě několika Rádlerů a opalovačky na terase.
Máme toho už docela dost, přesto druhý den vstáváme v pět a za hodinu již traverzujeme pod sedlo Laginjoch. Krátkým výstupem přes ledovec se dostáváme na skalní hřeben. Ten se po chvíli mění na sněhový a poměrně prudký. Ve velké zimě a za silného větru stoupáme po hřebenu až na vrchol Lagginhorn (4010m). Rychle pár fotek a již pospícháme dolů. Není to na prudkém svahu nic jednoduchého. Zvládáme to ovšem dost rychle a před polednem již oslavujeme na chatě. Balíme věci a sjíždíme lanovkou do Saas Grundu. Tam jen vše házíme do auta a odjíždíme do Randy. Tady budeme kempovat a ráno nás naloží Adventurní autobus.
Naše aklimatizační akce se nadmíru podařila, během pěti dnů jsme vystoupili na šest čtyřtisícovek.
V sobotu ráno již s klienty odjíždíme do Zermmatu (1620m). Zubačkou pokračujeme naRottenboden (2815m) a dál již pěšky na chatu Neue Monte Rosa hütte (2900m). Cestou nás čeká zpestření v podobě dlouhého žebříku na ledovec.
Druhý den aklimatizujeme na ledovci Grenzgletcher. Stoupáme směrem na Signalkupe do výšky asi 3700m. Ledovec je nepříjemně rozpraskaný a tak otáčíme a cestou zpět nacvičujeme stoupání po prudkém ledovém svahu.
Vrcholový den. Vstáváme ve dvě, vydatně snídáme a ve tři začínáme stoupat. Jde to dobře, jen je trochu moc teplo. To se ale mění při vstupu na ledovec. Tempo není moc rychlé a tak v sedle pod závěrečným hřebenem stojíme těsně před desátou. Hřeben je hodně vysněžený, takže ještě víc exponovaný než obvykle. Postupujeme pomalu, vrchol Dufourspitze (4634m)dosahujeme až ve 13:30. Začíná se kazit počasí a tak pospícháme ledovým žlabem do sedla. Přesto z něj odcházíme teprve v půl čtvrté za mírného sněžení. Naštěstí ledovec docela drží a tak je sestup nečekaně v pohodě. Tedy až na závěr po skalách, kde opět netrefujeme ideální linii.
Ráno nás čeká již jen přechod na zubačku a sjezd do Zermattu.
Chtěl jsem ještě pár dní zůstat a pokusit se o Matterhorn. Ale počasí se má kazit a taky si chci trochu odpočinout. Takže nasedám do autobusu a odjíždím domů.
Bylo to krásných 14 dní v horách.....